Tíživá politická situace se na podzim roku 1938 začala projevovat i ve veškerém sportovním dění. Čeští sportovci tehdejší Jihlavy, města se silnou německou menšinou, pociťovali dvojnásob veškeré politické otřesy, jež přinesly našim národům více než šestiletou porobu a nejčernější období naší historie. Na rozdíl od první světové války, kdy veškerý sportovní ruch v Jihlavě zcela utichl, těžká doba druhé světové války sjednotila všechny české sportovce a navzdory všem nástrahám a překážkám se český sport houževnatě držel při životě. Nepřímo tomu pomohli i sami okupanti, kteří se v první řadě vrhli na potlačení politických stran, spolků a korporací, zatímco sportovní hnutí zpočátku poněkud podceňovali. Vedoucí sportovní činitelé správně vystihli vzniklou situaci.
Uvědomili si, že česká sportoviště budou prakticky jedinými místy, kde se budou moci lidé shromažďovat, víceméně volně si vyměňovat své názory a někdy si i česky zanadávat. První snahou SK Jihlava, jako vedoucí sportovní složky ve městě, bylo pokusit se o sjednocení všech sportovců, což se víceméně podařilo. Po rozpuštění dalších tělovýchovných organizací ( DTJ, Sokol, FPT, Orel ) vedení SK vůbec nedbalo zákazů a nařízení a umožnilo řadě členů Sokola aj. provozování další činnosti v rámci klubu, který založil další oddíly ( odbíjená, košíková, lehká atletika aj.). V té době bylo nesmírným rizikem vykonávání jakéhokoli počínání, i nepatrné funkce, v jakémkoli českém spolku, Mnoho z funkcionářů, členů a sportovců položilo své životy i z lásky k českému sportu ve městě. V rámci možností však určitá sportovní činnost ve městě pokračovala. Navzdory obtížím, překážkám a perzekuci splnila drtivá většina českých sportovců i funkcionářů své národní a vlastenecké poslání.
Hřiště SK Jihlava se stávalo jediným místem, kde se čeští lidé mohli ve větším počtu scházet. Reprodukovaná česká hudba, linoucí se z hřiště, byla často jediným pojítkem mezi těmi, kdož byli ještě na svobodě a mezi těmi, kteří trpěli pro své přesvědčení v gestapáckých žalářích budovy krajského soudu. Tečku za těžkým životem SK Jihlava a TJ Sokol Jihlava v době druhé světové války učinil dopis jihlavského Sokola: "Klademe si za povinnost, abychom vám poděkovali za vaši laskavost a národní uvědomění, kterým bylo nám, členům TJ Sokol v Jihlavě, a to nejen volejbalistům, ale i košíkářům a lehkým atletům, umožněno po zastavení činnosti v roce 1941, scházet se na vašem hřišti a toho používat. Víme, že jste tak učinili na úkor jiných svých sportovců a odborů z pohnutek čistě sportovních a charakterních a bude nám proto váš čin vždy příkladem, protože jste se vystavili jako celek i jako jednotlivci nebezpečí, které mohlo mít dalekosáhlé následky tím, že jste do svých řad přijali členy rozpuštěného Sokola."